delikomat.cz

Přesně ve tři pro nás přijel starší řidič v ještě starším autobuse, do kterého musel průběžně dolévat vodu. To způsobilo, že jsme místo plánovaných třech hodin strávili v autobuse šest. Důsledkem toho se během cesty vypilo minimálně jednou tolik piv a z veselé nálady se stala bujará až divoká zábava. A tak jste mohli vidět kluky v dlouhovlasých parukách , dámských tričkách na ramínka, nebo dokonce v tangách. Jistě chápete, že toho večera se už žádný program nekonal… To jsme si ovšem vynahradili hned další den ráno poté, co jsme se rozkoukali po Račím údolí, kde jsme byli ubytování v chatkách. Po snídani jsme se rozlosovali do družstev a jako správní indiáni jsme postavili týpí, rozdělali oheň a naložili maso k obědu. Samozřejmě jsme si vytesali a náležitě vyzdobili totemy, vyrobili čelenky, na které jsme napsali naše indiánská jména, pomalovali si tváře, pokouřili z dýmky a v zemi upekli maso. Odpoledne jsme se přesunuli do místních lesů, kde jsme se učili nezbytným dovednostem, jako jsou lov obávaného medvěda Tříprsťáka lukem, nožem a tomahavkem. Zkouškou odvahy jsme prošli na houpačce mezi dvěma stromy, kde jsme se zhoupli volným pádem na laně z výšky 6ti metrů. Šikovnost a obratnost jsme si otestovali při pohybu v síti a svůj čuch prověřili při rozeznávání rozličných druhů koření. Nakonec jsme sehráli turnaj v lakrosu, což byla hra indiánských kmenů v oblastech od Velkých jezer až po Atlantik. Po dobré večeři jsme prošli důležitým rituálem na zbavování strachu, který provází zkoušku dospělosti Huskanaw pomocí magické síly bubnů. Beze strachu se potom už jen popíjelo, povídalo a hrálo na kytaru. Další den jsme se rozcvičili zajímavými aktivitami v lese, jako třeba procházením bludištěm se zašifrovaným návodem, stoupáním po kastlích skládaných na sebe, nebo vážením se na přírodní váze. Potom nás čekalo překvapení v podobě nádherného lomu s čistou vodou, kde jsme se hned osvěžili a pokračovali v klání. Vrcholem byla adrenalinová houpačka na kladce ze skály z 8 metrů, která končila ve vodě. Náročné, ale zábavné také bylo přeběhnout po obrácených polo nafouklých člunech napříč vodou. Ti nejodvážnější si vyzkoušeli skok ze skály z výšky 12,5 metrů. Plni dojmů a nových zkušeností jsme dorazili do našeho tábora, kde jsme navštívili bledé tváře. Nebo spíše bledá tvář navštívila nás a to nejen leda jaká. Do naší osady zavítal mistr světa z roku 2003 v „ Show s biči“ .Tomu to šlo opravdu jak když bičem mrská… Kolem něho to jen svištělo a práskalo, občas přidal nějaký akrobatický, nebo taneční prvek. Na závěr dobrovolníkům uťal bičem cigaretu, nebo květinu přímo u úst. A protože to byl zážitek velkolepý, tak jsme se rozhodli, že u bledých tváří ještě nějakou dobu strávíme. Navštívili jsme Casino, kde se daly peníze pořídit pouze na dlužný úpis. Indiáni jsou lidé odvážní se smyslem pro humor a ti naši navíc bez zábran a tak se zavázali, že v případě prohry budou například dělat po celý den kolegovi osobního sluhu, zatančí na stole ve spodním prádle, oběhnou polonazí osadu, složí a přednesou erotickou báseň, nebo se nechají postříkat šampaňským na vlastní útratu…K tomu všemu zvesela vyhrávala country kapela. Noc byla dlouhá, spánek krátký a ráno pro některé krušnější. Probrali se ale všichni, protože kmen Delikomatů je známý tím, že je jeden z nejsilnějších. Byl před námi poslední den a ten jsme si nemohli nechat ujít. Kdo by chtěl přijít o kutálení se v obrovském nafukovacím Zorbu, jízdu na terénních čtyřkolkách, paragliding, nebo prolézání náročné jeskyně. Navíc nám šikovný pan malíř vytvořil nevšední portréty. Někteří byli podle jeho slov na karikaturu „jak dělaní“ (to tedy nevím, co tím chtěl říct…). Čtyři dny uběhly jak řeka protékající Račím údolím a přišel čas loučení. Své „ahoj a díky“ jsme dali Šamanovi a náčelníkům z oudoorové firmy Tern, kteří pro nás celý program tak skvěle připravili a díky kterým jsme alespoň na chvíli zapomněli na starosti všedních dnů a mohli si jen bezstarostně hrát. Opět pro nás přijel autobus, ale s tím rozdílem, že ho šoféroval jiný řidič / k naší nemalé radosti/ a cestou zpět panovalo nezvyklé ticho. Indiáni byli po náročných dnech obzvláště klidní…