Pomáháme 2017/II

(II/2017) Společnost DELIKOMAT dlouhodobě podporuje v rámci projektu RADOST PRO RADOST zdravé i nemocné, malé nebo i ty dříve narozené. Také spolupracujeme s několika občanskými sdruženími nebo organizacemi, které rovněž pomáhají. Opět vám tedy přinášíme zprávy ze světa Radosti...

DELIKOMAT pomáhá II/2017Do extrémně náročného cyklo maratonu, kdy se závodníci vydají na nemilosrdnou trasu dlouhou přes 2.000 km, aby ji v limitu 111 hodin nonstop zdolali, jsme letos samostatný tým Delikomatu nezapsali. Na trasu jsme ale vyslali hned 3 želízka v ohni, která nás reprezentovala pod hlavičkou týmu Bronec. V čistě dámském osmičlenném týmu do toho šlápla Martina Štočková a mezi pány se zařadili Roman Skála a

Michal Balák.

Závod má charitativní a integrační podtext a v každém týmu závodí i jeden odvážlivec s handicapem. Každý tým má navíc i svého patrona, což je někdo, kdo se s handicapem teprve učí žít. Většinou to jsou osoby po úrazu s nevyléčitelnými následky, hledajíc svoji novou životní cestu a zápasíc s chutí zapojit se znovu do aktivního života. V některých případech jsou patrony i děti, které si svůj handicap nesou již od narození. Většinou je na vině dětská mozková obrna. U nich je pak na prvním místě snaha o jejich povzbuzení, že i oni patří mezi ostatní vrstevníky, a že když budou chtít, mohou dokázat velké věci, nejen na poli sportu, a prožít hezký a plnohodnotný život i na vozíčku.

Hned čtyři své malé patrony měly i týmy pod hlavičkou Bronec. Na pomoc dětem a rodinám jsme z naší sbírky Radosti přispěli částkou 15.000,- Kč.

 

 


 

V minulém čísle jsme referovali o tom, kterak jsme se zapojili do projektu Běhám a pomáhám na podporu táty Vladimíra a jeho dvou synů dvanáctiletého Péti a patnáctiletého Michala. Kromě finanční pomoci jsme pro „Holoubky“ připravili zážitkový den a vzali je na výlet do Prahy. Byl to i takový náš dárek k blížícím se narozeninám obou chlapců, a proto jsme se sami zhostili role průvodců.

Chlapci si moc přáli vyrazit na výlet do Prahy nějakým moderním vlakem s jídelním vozem. Mladší Péťa je nadšený z výtahů a lanovek a tak si přál vidět vše hezky s nadhledem. Kvůli Petříkové omezené pohyblivosti bylo však nutné vše pečlivě plánovat a dopřát si při výletování i hodně odpočinku.

O jízdenky na vlak se ve vlastní režii postaral a vše zařídil kolega Vašek Syrovátka z Ostravy. A když už, tak už. Vašek klukům pořídil jízdenky rovnou do perly našich železnic, kterou není nic menšího než vlak Pendolino.

Kluci si zabalili baťůžek a jejich prvním úkolem bylo dorazit ráno v 6 hodin na vlakové nádraží v Olomouci a nalézt podle jízdenek ten správný vlak.  O jaký vlak se jedná, neměli tušení, a my jsme na ně čekali až na nádraží v Praze. Samozřejmě jsme si museli nějak pojistit, aby pánové nastoupili do toho správného vlaku, a tak jsme uzavřeli spojenecký pakt přímo s palubní četou. Pánové pěkně koukali, když je průvodčí přivítali osobně! A tak díky jejich skvělému osobnímu přístupu, dopřáli našim výletníkům pocit výjimečnosti.

Z nádraží už vedla společná cesta na Žižkovský vysílač, kde se kluci kochali výhledem na Prahu a rovnou využili i pohostinnosti místní kavárny a vyrovnali zejména hladinu cukru v krvi... Následně se přesunuli do přístavu na Rašínově nábřeží, odkud vyplouval náš výletní parník směrem do zoo. Po více jak hodinové plavbě po Vltavě jsme za krásného počasí vystoupili u vchodu do pražské zoologické zahrady.

Zde nám kolega Martin Veselý domluvil další překvapení v podobě osobní průvodkyně. Sympatická mladá paní na nás byla pečlivě připravena a naše první kroky vedly do rezervace Bororo. Zde jsme shlédli výsledky dlouhodobého cvičení s prasátkem Pepinou a umění malého dravce jménem Pedro. Klukům pak byl odhalen tajemný box s hadem, kterého si mohli vzít do rukou. Kolem voliér s ptactvem a přes indonéskou džungli, jsme doputovali až na zastávku místního vláčku. V malém vagónku jsme se ploužili údolím slonů, kolem výběhu antilop, vlků a koní až na rozhlednu. Nakonec jsme ještě stihli zamávat ledním medvědům, poděkovat a rozloučit se s paní průvodčí a honem honem na vlakové nádraží. Zde se naše cesty opět rozdělily a každý se vydal svým směrem. Kluci sice dorazili domů k Vyškovu až v hodně pokročilou dobu, ale nikdo z nás nelitoval bolavých nožiček. Vždyť jsme si užili báječný zážitkový den!

KDO JSOU HOLOUBCI

Je to příběh pana Holuba z Rostěnic u Vyškova a jeho dvou synů, o které se již 11 let stará sám. Když mladšímu z bratrů bylo pouhých 6 měsíců a staršímu 3 roky, jejich maminka se pod tíhou psychických problémů rozhodla dobrovolně odejít z tohoto světa.

Panu Holubovi se tak ze dne na den změnil život. Nejen, že přišel o svoji ženu a o mámu dvou dětí, ale musel zvládat velmi složitou rodinnou situaci. Ono se totiž záhy ukázalo, že mladší z bratrů Petřík je nejen mentálně, ale vlivem dětské mozkové obrny i tělesně postižen. Následovaly mnohé operace, rehabilitace a vůbec nebylo jasné, jak vše dopadne.

Podařilo se to, že Petřík zvládá bezbariérovou chůzi sám. Je však spousta situací, kdy pomoc blízké osoby potřebuje a po celý život potřebovat bude. Kombinace tělesného a mentálního postižení je velmi zrádná. Petřík tak vyžaduje celodenní dohled a případnou pomoc.

Jeho táta ho denně vozí z obce Rostěnice, kde rodina bydlí, do vyškovské základní školy, kde je integrován. Jednou týdně také navštěvuje sdružení Piafa, kde se scházejí podobně postižené děti. Každé 3 týdny musí dojíždět do Brna k odbornému fyzioterapeutovi, který mu pomáhá zmírňovat následky dětské obrny a společně tak zabraňují zhoršujícímu se stavu. V důsledku špatné chůze musí Petřík občas podstoupit i lehčí chirurgický zákrok.

I starší z bratrů to nemá v životě snadné. Jeho velmi citlivá povaha je poznamenána prvky autismu. Pan Holub vlastní auto, které je ale 14 let staré a v poslední době i často poruchové. Vzhledem k tomu, že musí kvůli  dětem pracovat na zkrácený úvazek, a zároveň platí hypotéku na byt, je pro něj velmi obtížné pořídit si auto nové, které je pro tuto rodinu nezbytnou nutností.


DELIKOMAT pomáhá II2017 DELIKOMAT pomáhá II/2017 DELIKOMAT pomáhá II/2017


 


 

 

Naše velká kamarádka, fanynka a dopisovatelka do našeho časopisu Karin Bučková, již několik let žije ve chráněném bydlení Ostrov jistoty ve Vyškově, které spadá pod Oblastní charitu Vyškov. Usilují zde o vytvoření podmínek k důstojnému životu dospělých lidí s mentálním postižením a duševním onemocněním a o maximální míru jejich začlenění do společnosti. Podpora individuálních potřeb uživatelů vede k umožnění běžného způsobu života srovnatelného se životem jejich vrstevníků s ohledem na stupeň jejich postižení.

Chráněné bydlení je pobytová služba zaměřená na získávání praktických životních dovedností. V průběhu pobytu poskytuje potřebnou dopomoc osobní asistent. Míra podpory je individuální a odvíjí se od oboustranné dohody (individuální plán). Individuální plán je orientovaný na potřeby uživatele – nácvik běžných dovedností (režim dne, obstarání domácnosti včetně samostatného hospodaření s financemi, samostatnost v rozhodování, odpovědnost za vlastní rozhodnutí).

Karin a jejím kamarádům z domova jsme letos udělali radost zakoupením zahradní houpačky, aby si mohli zpříjemnit společně strávené chvíle na zahradě.


DELIKOMAT pomáhá II/2017

Poděkování firmě Delikomat

Ráda bych jako klientka chráněného bydlení Ostrov jistoty poděkovala zaměstnancům firmy Delikomat, za finanční prostředky, za které jsme si pořídili zahradní houpačku.

Chráněné bydlení je sociální zařízení pro osoby se zdravotním postižením. Umožňuje žít těmto osobám plnohodnotný život. Protože i mentálně postižení umí dát nám mentálně zdravým něco pro náš život. Máme se od nich co učit.

V chráněném bydlení máme dvorek, kde jsou lavičky na posezení. Chyběla nám ale zahradní houpačka. Ta nemá jen relaxační účel, ale i rehabilitační pro nás, kteří jsou i tělesně postižení.

Když chlapi houpačku složili, nahrnuli se u ní klienti i s asistentkou, která jim pomáhala na houpačku se posadit.

Jedna klientka radostí výskala a říkala: „Já se konečně houpu“. Celou dobu co se se mnou hopala se smála a byla šťastná. I další klient se smál a byl nadmíru spokojený.

Tohle všechno můžeme prožívat díky firmě Delikomat, jejíž zaměstnanci se díky projektu Radost pro radost finančně složili, na pořízení tohoto zahradního nábytku. Poděkování patří paní Petře Džiubanové, která nás do projektu zařadila, také paní Veronice Šťastné za objednání a zaplacení houpačky, která nám dělá radost.

Karin Bučková

klientka chráněného bydlení Ostrov jistoty

 

 


 

 

Dárkové balíčky s kávou, čajem a sladkostí jsme věnovali na 8. ročník Mezinárodního turnaje mužů a žen v showdownu v Olomouci. Showdown se hraje na obdélníkovém stole s brankami na zadních stranách a se středovou deskou. Hraje se s pálkami a slyšitelným míčkem. Cílem hry je odpálit míček přes stůl pod středovou deskou do soupeřovy branky, zatímco soupeř se tomu snaží zabránit. Zvláštností je, že tuto hru hrají nevidomí sportovci a označuje se i jako aplikovaný tenis pro nevidomé.

 



DELIKOMAT pomáhá II/2017

 



BAKHITASpolečnost BAKHITA o.p.s. je dobročinná organizace, zaměřená především na pomoc rodinám a lidem, kteří se dostali do kritických životních situací. Díky absenci rodiny a devastaci blízkých vztahů, zůstávají lidé po dramatických životních situacích sami. Bakhita se snaží, aby potřebný zakusil, nejenom konkrétní materiální pomoc, ale také, že není sám, a že jeho život i situace má naději…

S Bakhitou spolupracujeme již několik dlouhých let a naše pomoc je jak finanční, tak materiální (sbírky hraček, oblečení pro děti i maminky apod.). Nyní jsme vyhlásili tzv. potravinovou pomoc a každý dobrovolník z řad našich zaměstnanců mohl věnovat libovolný počet stravenek, které se spravedlivě rozdělily mezi maminky. S velkým překvapením a hrdostí na sebe sama jsme zástupkyni Bakhity paní Pilerové předávali stravenky v celkové hodnotě 17.470,- Kč. DĚKUJEME KOLEGOVÉ!