Legendy o kávě II.

Přestože jsou arabské země proslulé produkcí a exportem kávy a spojovány s jedním z nejstarších období kávy z hlediska lidského užívání, Afrika díky Kaldimu a jeho kozám předběhla arabskou expanzi v oblasti pěstování kávy o několik set let. První kávová zrna totiž byla v Arábii upražena až kolem roku tisíc našeho letopočtu.

Ve třináctém století se rozmohlo náboženské pití kávy, což znamená, že si voňavou kávu dopřávali muslimští derviši ještě pod názvem nápoj z bobů jako prostředek dosahování vesmírných výšin. Káva modlící se probudila a nastolila v nich po počátečním zbystřeném vědomí nezvykle příjemný klid. Kam se stěhoval Islám, šla káva s ním. V prvních stoletích tak byla káva spjata s náboženstvím.

Arabové ale ve věci sdílení tajemných a příjemných zážitků nebyli tak sdílní jako afričtí mniši, proto kolují zvěstí, že káva neopustila africký kontinent a Arábii až do počátku sedmnáctého století. A i poté byla káva určena k exportu speciálně upravována, aby nebylo možné ji za hranicemi z kávových bobů znovu vypěstovat. Tajemství mělo zůstat skryto všem cizincům. A možná by to tak zůstalo dodnes, kdyby se na scéně dějin neobjevil Baba Budan. Tento poutník z Indie, který svou kariéru zasvětil pašeráctví, se v Mecce nejdříve seznámil se základy pěstování a výroby kávy a poté, s boby určenými k dalšímu pěstování opustil město. Samozřejmě to nebylo nic jednoduchého a Baba tak riskoval vlastní život, když si kávové boby přivázal k tělu a ve vší nenápadnosti se jal odcházet. Naštěstí pro něj i pro nás, byl jeho útěk z Arábie úspěšný a boby, které takto ukořistil, stály na počátku zemědělské expanze, která později dosáhla i evropských kolonií.

A odtud byl do Evropy jen krůček. Tajemství bylo naštěstí vyzrazeno a tak si díky odvaze a protřelosti jednoho indického pašeráka můžeme dnes dopřávat šálek kávy v naprostém klidu, beze strachu z prozrazení, bez nutnosti spojovat tento příjemný zážitek čistě jenom s náboženstvím.